NADOSMRTI, TO MI VĚŘ!

17. září 2007 v 23:24 | Mexxx
Dnes si to přehnal, lásko. Řekl si mi něco, co se neříká. Neměl jsi pro ta slova důvod. A když už sis potřeboval nějak kompenzovat vztek, měl jsi volit jiná slova. Nebo mě raději uhodit. Bolelo by to méně. Hodně jsi mi tím ublížil. To co jsi řekl, nebylo adekvátní s tím, co se stalo.
Pořád shazuješ moji mámu. Ona udělala to stejné. Špatně volila slova v afektu. Ale ona, lásko, se mi aspoň omluvila.
Znáš mě jako nikdo jiný. Dobře víš, jak si pamatuju vše, co mi kdo řekne.
Tak tím si můžeš být jistý. Tohle máš u mě nadosmrti. Lásko.
 

COMEback

17. září 2007 v 23:08 | Mexxx
Chtělo se mi křičet a škrábat a kousat a pištět. Chtělo se mi rvát vlasy, zatínat nehty do kůže a nesnesitelně nahlas ječet.Tím odporným pisklavým tónem, který musí vadit úplně všem. Kdybych mohla, vylezla bych po zdi na střechu a křičela na tisíc kilometrů.
Ale já se jen nadechla a pomalu potichu zase vydechla. Nádech a výdech. Stojicky klidná a smířená. Ale smířená jen proto, že následovala myšlenka pomsty, která bude jistě stejně geniální.

LES

20. května 2007 v 11:09 | Mexxx
A jitra jsou zde tichá. Ráno je zde mrtvolné. Ticho, šero, mlha. Kosti bizardně vyčnívají z hromad poházených těl. Jejich pohledy jsou mrazivé, již bez mrkání. nemrknou už nikdy. Suché oči prosí o slzy. Ale nepřijdou.
Mrtvolě bílá nálada všeho, co kdysi připomínalo lidské tělo. Teď už jen kosti obtažené kůží. Jako spící anorektičky prosící o milost
 


...neúmyslná pauza..bohudíky za ni...

20. května 2007 v 11:01 | Mexxx |  KDYŽ JDE O ŽIVOT
Omlovám se za tu pauzu, která byla na mém blogu zhruba 3 měsíce. Pokud Vás zajímá proč tomu tak bylo, čtěte dál... vše se Vámn pokusím vysvětlit.
Jak jste si mohli všimnout, mé texty nebyly zrovna optimistické. Když přišla depka, s ní taky inspirace a už to bylo. Psalo se a psalo..
No a to byl kámen úrazu. Nebyla depka, nebyla múza.
Jenomže to bych nesměla být já, dítě štěstěny, aby se zas něco nestalo a nevrátilo se to takříkajíc do normálu. Teda do normálu u mě.... začalo to tím, že mě nevzali na výšku, pak taky matura až v září, opraváky ze dvou předmětů, nabourané auto, pokuty...no prostě když se daří tak pořádně.
Život si se mnou hraje a asi zkouší co všechno vydržím. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mě drží tak nějak nad hladinou a starají se o to, i když nevědomky, abych nezůstala pod ní. Vděčím jim za to...jim a taky jemu. Hodně mi pomáhá. Drží mě.
Takže Vám děkuju.
Tobě, miláčku, za to, že to se mnou zvládáš i když jsem jako člověk asi zklamala a taky Vám, úžasní lidé z naší kapely, protože s Vámi vždycky na všechno zapomenu a můžu se ze všeho vyřvat. Děkuju.

POSLEDNÍ PŘÁNÍ

28. února 2007 v 15:02 | Mexxx
Umřít.Hned. Teď. Včera bylo pozdě. Tak ještě jednu vodku. A s rumem. Protřepat, nemíchat. A mým sudičkám dvojitou. Aby nebyly pozadu. Všechno totiž souvisí. Všechno se vším.Vodka s rumem. Protřepat, nemíchat. Podnapilým už ne. Nezaslouží. Někdo tady tomu musí velet. Ten co sedí naproti? Ani náhodou! Snad ta co přišla. Vypadá sympaticky.....jako smrt. Jde si asi konečně pro mě. Moc hodná, že si konečně udělala čas. Už bylo načase. Pozdě, ale přece. No že to ale trvalo! Tak ještě jednu vodku s rumem. A cigaretu. Na cestu. Budem odcházet spolu. V náručí ponese mé bezvládné tělo Až za brány. A poslední přání?
Protřepat. A nemíchat......

DIE ANOTHER DAY, continued

7. února 2007 v 23:08 | Mexxx
A to vám pak zbydou jen oči pro pláč. Ublížil jsi mi. Nejdřív si ten nůž zabodl a pak jím ještě otočil. Pěkně do srdce. A co jsem udělala já? Vstala jsem ze země, otřepala se, a teď si rány léčím sama. A ve skrytu duše čekám, že Ty sám přijdeš a všechno mi vysvětlíš. Ale ne, pro Tebe má všechno čas. Ale pro mne už ne. Ztrácím sílu. Nemám na to. Při každé volné chvíli na to myslím a přemýšlím a domýšlím. A výsledek toho všeho je, že jediný, koho by to mělo zajímat jsi Ty. Ten, co ho to nechává ledově chladným. Někdy, možná, časem. To je ten Tvůj přístup, který mě zabíjí. Snad se dočkám, protože pokud ne.....

DIE ANOTHER DAY

30. ledna 2007 v 20:44 | Mexxx
Chtěl bych Tě líbat a cítit zas Tvou vůni.......
Tak tohle nebylo pro mě. Bylo to pro ni. Pro tu druhou. Nebo už je ona "ta první" a já teď "ta druhá" ?
Je to snad odvetná akce za to, co jsem udělala kdysi já a dodneška si to vyčítám? Pokud ano, je to neskutečně sobecké a nízké. Pokud ne, musí tady být důvod proč jsi s tím začal. Jen tak?Ze srandy? Baví tě to? Pokud ano, tak tě asi baví ubližovat mi. A to se ti podařilo. Jsem na dně. Pokud jsem si kdy myslela, že jsem na dně, byl to omyl. Teprve teď jsem. Dokonale.
Myšlenky někde na půl cesty mezi nicotou a bezmocí....
Nevím co dělat. Zatím se jen zalykám slzami a jsem nedočkavá vysvětlení.
Pokud miluješ, tak pouze jednoho člověka. Věrnost lásko. Úctu. A važ si toho co ve mě máš. Protože doopravdy to zjistíš, až mě ztratíš, a to nechci!!!!!

POKORA A ÚCTA

27. prosince 2006 v 22:14 | Mexxx
Jak jen může být hrdá žena na svého muže, jak jen může být matka pyšná na své dítě, jak Vás zahřeje u srdce úspěch nebo jakési povznesení blízké osoby ?
Představte si, že jste u toho, když Váš partner dosáhl triumfálního úspěchu v nějaké věci. S úžasem na to doslova hledíte a nemáte slov...pouze cítíte, jak jste studem menší a menší a zároveň hrdostí stále větší a větší. Hrdostí na něj. Jste pyšní, že právě ON je Vaším partnerem.
Připadá Vám, že vám samou hrdostí na něj vyskočí srdce z těla. Máte ještě úžasnější pocit než on sám a užíváte si to. Jemu to dojde až za nějakou chvíli,ale vy to víte hned. Je úžasný. Skvělý a inteligentní. Dokázal něco, co se jiným podaří zřídkakdy.
Buďte hrdí, buďte pyšní. Je to Váš životní partner. A je úžasný. Ten nejúžasnější...
Jsem na Tebe pyšná, lásko.

PROČ PSÁT JEN VERŠE

29. listopadu 2006 v 21:47 | Mexxx
Proč psát jen verše,
Když svět je tak plachý,
Proč psát jen verše,
když třesu se strachy.
Snažím se jít dál a snít,
I když vím,že je to bez smyslu,
Nechci už spát ani bdít,
Nemám nic dalšího v úmyslu.
Malý princ měl svou lišku rád,
Ona mu to oplácela,
Pak už nebyl jen její kamarád,
Proč já na to vždycky doplácela?
Dejte mi sílu světa a hrdost lva.
Nechci myslet na nejhorší
Tři plačky nad hrobem a já,
Smrtí přece nic nekončí...
Něco skončí něco ne,
Třeba se ani nic nestane.
Do náruče vezme Tebe,
Už neuvidíš jasné nebe.
Jasné nebe nad hlavou,
Jen hvězdy září,
Až s duší bolavou,
Budeš číst v snáři.
Nenajdeš nic, co ráno tě potěší.
Najdeš tam to, co potmě tě vyděsí.
Dej si pozor na kudlu v zádech,
Dej si pozor na každý nádech.

OZVĚNA....s díkem někomu, kdo si to zaslouží

28. listopadu 2006 v 18:46 | Mexxx
"Až budeš alespoň z části chápat to, o čem mnohdy mluvím….. "
Až budeš alespoň z části mluvit tak, ať můžu pochopit ..
"Až Ti budu tolik chybět jako Ty mi…"
Až čas strávený s Tebou bude pokaždé jiný ..
"Až budeš schopen za mě dýchat, tak jako bych to zvládla já…"
Až budu dýchat ....
"Až mi nebudeš říkat, že jsem hysterka…"
Až zjistíš jak mi důvěřovat ...
"Až pochopíš,že některá slova nejdou vrátit zpět…"
Až pochopíš, že život je minulost, která nás učí a přítomnost, kterou vytváříme budoucnost ...
"Až si uvědomíš, že pláču kvůli Tobě…"
Až pláč, Tě přivede ke mně...
"Až přestaneš problém vnímat jako řešení věcí o ničem…"
Až pro nás budpo problémy nic ...
"Až nebudu mít ten pocit, že Ti někdy vadí má přítomnost…"
Až má přítomnost u Tebe bude spojená pouty ...
"Až snad jednou otevřu dveře našeho domu a Ty tam budeš stát s kytkou…"
Až jednou přijdeš za mnou do zahrady plné květin ...
"Až přestanu plakat pokaždé, když píšu něco podobného…."
Až přestaneš psát něco podobného, a začneš se radovat
"Až pochopíš, že mé srdce není hračka..."
Až hra dostane pravidla jako je pravidelný tlukot srdce...
"Až vezmeš na vědomí, že si spousty věcí uvědomuji citelněji…"
Až Tvůj cit také pustíš do mého vědomí
"Až se pořádně podíváš a poznáš že jsem ta křehká bytost…."
Až zavřeš oči a uvidíš můj vnitřní tvrdý boj
"Budu ta nejšťastnější. Nechci ať muž pochopí ženu. Nelze to. Ani naopak. Snad právě proto tohle všechno Ty nevnímáš. Neuvědomuješ si tolik věcí…."
Budem Ti nejšťastnější ... chci ať člověk pochopí člověka a žena porozumí muži. I naopak. Snad kvůli tomuhle mám stále chuť věřit, že si uvědomíš všechny věci ....
"Já sem v tom jako ve vězení….tohle nedorozumění mi působí jen bolest….nic víc…."
Jsem jako ve vězení, tohle nedorozumění mi působí jen bolest ... a mnohem víc ...
"Nabízí se volba. Ubližovat mi, nebo se nad tím zamyslet???"
Nabíze se volba. Zamyslet se a nic nevymyslet, nebo začít jednat a řešit.

poHÁDKY

25. listopadu 2006 v 22:56 | Mexxx
Poslední dobou chápu lidi co si berou život. Prášky, mosty,pistole a nože. Zbraně, které Vás zbaví trápení. Problémy doma, ve vztahu i ve škole. Co dál? Má to ještě vůbec smysl? Říkám si, má smysl takový život? Život, ve kterém nejsem šťastná? Proč mám tak citlivé srdce, říkám si taky. Proč se mě všechno dotkne, proč si všechno tak beru a prožívám? Proč se teď zase celá chvěju a nemám na výběr? Jsem snad špatná proto, že chci problémy dostat ze svého života pryč? Proč někteří nad problémem mávnou rukou a počítají s tím, že se to nějak vyřeší samo? Přitom oba víme, že to nepůjde. Připadám si nad propastí, do které chci skočit a ukončit to. Všechno. Chci z toho ven. Ale nemůžu se odhodlat skočit. Přece to nejde abych skočila. Nejde to. Bylo by to řešení, ale já se nepřidám k davu laxních lidí, kterým je to jedno. Chci s tím něco dělat a snažím se i přesto, že jsou mi neustále podkopávány nohy. Nevzdám se. Nechám se ubičovat k smrti a psychicky odrovnat. Udělám to. Až to nezvládnu, až na to nebude možné ani pomyslet, pak skočím a skončím to. Ale bez boje to nevzdám.
Jen mi připadá, že se snažím zbytečně, když je to některým jedno.......

"kužátko:)"

9. listopadu 2006 v 14:33 | Mexxx
Zjistila jsem že hrozně žárlím. Ale děsně. Říkám si, proč. A přišla jsem jen na jednu možnost. Bojím se toho, že ho ztratím. Bojím se toho jeho sportu. Baví ho flirtovat s holkama, já o tom samozřejmě vím, ale nezvládám to tak, jak bych měla. Vím, že to bere jinak a má to vyloženě jako zájmovou činnost, ale není mi to dvakrát příjemné. Snad žárlím zbytečně, snad mě to i zbytečně trápí.....Mám prostě strach a ani trochu se mi to nelíbí.......Nejistota..........
Čím větší je intenzita mé lásky tím větší je snad moje žárlivost, tedy strach.
nežárlím proto abych dělala nějaké scény a hádala se. Žárlím jen proto, že mně to mrzí.....

love to die.....

4. listopadu 2006 v 10:45 | Mexxx
Totální průšvih je, když Vám Vaše druhá drahá polovička nerozumí. Má Vás úplně jinde na žebříčku hodnot než Vy jeho. A když si má vybrat mezi něčím a Vámi, vybere si to druhé. Vy až na druhém místě. Copak člověk, který miluje tohle dělá? Měl na výběr, já šla bohužel stranou. Díra v mém srdci. Připadám si jako blbec, který se pro něj může přetrhnout a dělá všechno pro něj,on na prvním místě. On mi na to řekne : " tak to nedělej"
Ale copak to jde? Miluji ho a je to tím pádem automatické...
Miluje mě tedy tak, jak říká, když mu ani nestojím za to, aby se mnou strávil chvilku svého volného času? Nejde o to slovo, říct to umí každý. Ale dokázat to činy jen málokdo.
Mrzí mě to. Strašně mě to mrzí. Konečně člověk , kterého miluji a zase jsem se v něm zklamala. Nejsem ta jeho bohyně, ta jeho priorita....nejsem....
Nechávám si ubližovat a promíjím mu....miluji ho a čekám že se to spraví. Že si uvědomí jak moc ve mně má a bude si toho konečně vážit. Říká se, že si člověk uvědomí opravdovou cenu toho co měl, až když to ztratí. Ale já to nechci dojít tak daleko.
Jen mi nepřipadá normální abych byla ve vztahu s někým kdo na mě kašle a já se mohla přetrhnout. "chci holku, která dokáže upřímně milovat.." jeho slova. A teď když ji má, neváží si toho. Já vážně nevím co po mě chceš.
Abych se k tobě chovala stejně tak jako Ty ke mně? To pak ale není láska a potom tedy neříkej že mně miluješ, bolí mě to. Hrozně,hrozně moc.....protože i přes to všechno Tě miluji....a nevím kdy se na tom něco změní.....

me after dark with heart break

2. listopadu 2006 v 23:44 | Mexxx

KDYŽ KOPRETINKY PLÁČOU....

27. října 2006 v 22:14 | Mexxx
Jsem schopna dát cokoliv za to, abych Tě tady aspoň na chviličku měla. Křičela bych z okna tak dlouho a tak nahlas, až bys přišel. Přišel bys, já bych otevřela dveře a pevně bych Tě objala. Objala a políbila. Otřela bych si ty slzy, které by byly známkou toho neskonalého štěstí, že Tě mám u sebe. Tolik se mi po Tobě stýská, to množství nelze vyjádřit slovy. Nelze. Tak jako slovy teď nelze popsat můj smutek. Já Tě potřebuju. Potřebuju cítit, že je vedle mně někdo, kdo stojí při mě, kdo mi pomůže, kdo se mnou sdílí špatné i dobré chvíle.
Někdo, kdo žije pro mně tak, jako já pro něj. Potřebuju cítit, že jsem středem jeho života.
Vždy na prvním místě. Tak jako já jeho.
Neexistuje nic, pamatuj si, nic, co by Tebe dávalo až na druhé místo v mém žebříčku hodnot. Myslím si, že toho sis mohl všimnout. Mrzí mě, že oba nemáme stejné citové buňky. Já bych se aspoň tak netrápila.buď bych některé situace brala laxně jako to děláš Ty a nebrečela bych po večerech, nebo bys to bral jako já a já bych zas byla šťastná. Jako dřív, kdy si na mě měl čas a nedal si na mě dopustit. Co se teď stalo? Udělala jsem něco? Pokud ano, omlouvám se za to a Ty už mi odpusť a buď zase se mnou. Strašně mi chybíš. Já musím mít někoho u sebe. Jsem už taková. Chybí mi společnost milované osoby.....vždycky. V každé vteřině.
V tomhle jsme každý jiný a proto asi teď pláču..... a bolí mě u srdce
CHYBÍŠ MI. A DOUFÁM, ŽE JEDNOU POZNÁŠ, JAK MOC

DAILY MIROR

8. října 2006 v 18:08 | Mexxx
mám někdy pocit, že kdybych zemřela, ON se to dozví z novin.........

PRIORITY

8. října 2006 v 17:53 | Mexxx
Nejsou důležitá slova, ale činy. Tak nesuďte lidi podle toho, co říkají, ale jak se k Vám chovají.
A pamatujte, že není nic zvláštního udělat pro někoho druhého něco, co děláme rádi. Daleko horší je udělat pro toho, koho milujeme něco, co ani pro nás není lehké....
A ještě něco z mého kázání o prioritách. Určete si je, a NEZAPOMÍNEJTE NA NĚ. AŤ SE NECÍTÍ OSAMOCENY. BOLÍ JE TO A TRÁPÍ SE. Já vím jak moc.....

PŘÍJMI MOU OMLUVU

11. září 2006 v 20:46 | Mexxx
Omlouvám se, že mi na Tobě tolik záleží a mám strach co s Tebou je.
Omlouvám se za to, že se Ti snažím dovolat, protože o Tobě nemám žádné zprávy. Jen vyzváněcí tón na druhé straně sluchátka a ten je tak neúprosný a nekonečný.
Omlouvám se taky za to, že chci , ať mi říkáš kam jdeš a proč. To jen proto, že chci vědět kam jdeš, abych předešla tomu, že v hrůze, co se s Tebou děje se Ti budu chtít dovolat a Tys mi to zase nezvedal. Na pokraji smrti. Ale té mé.
Omlouvám se za to, že Tě nenechám vydechnout, jak tvrdí Tvůj kamarád. Mám jen strach. Nic víc
Promiň mi to, že bych za Tebe dýchala
Promiň mi, že chci vědět o tom, co děláš a kde jsi. Jen mám pocit, že jsem Tvým strážným andělem. Proto chci dohlížet na Tvé kroky právě tak, jako dohlížejí andělé na náš klidný spánek.
Omlouvám se Ti za to všechno, co Ti možná přijde jako obtěžování.
Promiň mi, že tě tolik miluji.
Promiň….
Nebudu se starat jak Ti je, jestli Ti něco nechybí nebo něco nepotřebuješ. Budu se jen sama v sobě užírat nesnesitelným strachem a pocitem nejistoty…

SVOBODNÁ VOLBA

3. září 2006 v 18:02 | Mexxx
Až budeš alespoň z části chápat to, o čem mnohdy mluvím…..
Až Ti budu tolik chybět jako Ty mi…
Až budeš schopen za mě dýchat, tak jako bych to zvládla já…
Až mi nebudeš říkat,že jsem hysterka…
Až pochopíš,že některá slova nejdou vrátit zpět…
Až si uvědomíš, že pláču kvůli Tobě…
Až přestaneš problém vnímat jako řešení věcí o ničem…
Až nebudu mít ten pocit, že Ti někdy vadí má přítomnost…
Až snad jednou otevřu dveře našeho domu a Ty tam budeš stát s kytkou…
Až přestanu plakat pokaždé, když píšu něco podobného….
Až pochopíš, že mé srdce není hračka….
Až vezmeš na vědomí, že si spousty věcí uvědomuji citelněji…
Až se pořádně podíváš a poznáš že jsem ta křehká bytost….
Budu ta nejšťastnější. Nechci ať muž pochopí ženu. Nelze to. Ani naopak. Snad právě proto tohle všechno Ty nevnímáš. Neuvědomuješ si tolik věcí….
Já sem v tom jako ve vězení….tohle nedorozumění mi působí jen bolest….nic víc….
Nabízí se volba. Ubližovat mi, nebo se nad tím zamyslet???

POHÁDKOVÁ BYTOST

3. září 2006 v 16:59 | Mexxx
Děvče se zeptalo chlapce, jestli si myslí, že je pěkná a on
odpověděl NE.
Zeptalo se ho, jestli by s ní chtěl být navždy a on
odpověděl NE.
Potom se ho zeptala, jestli by plakal,
kdyby odešla a on odpověděl NE.
Řekla DOST!
Odešla pryč, slzy padaly dolů po její tváři a chlapec ji
chytil za ruku a řekl...
"Nejsi pěkná, jsi NÁDHERNÁ, nechci být s tebou navždy, já s Tebou
POTŘEBUJU být navždy a neplakal bych, kdyby jsi
odešla . . . ZEMŘEL BYCH. . ."
Snad každá žena čeká takovéhoto muže.....Ale existuje?
Ten galantní, milý, zdvořilý.....
Ten.který jí bude oporou, útěchou a poskytne ochranná křídla?
Přestávám doufat.....

Další články


Kam dál