Červen 2006

STOKRÁT OBEHRANÁ PÍSNIČKA

25. června 2006 v 16:09 | Mexxx
Snažím se poručit slzám, ale nejde to. Nedají si říct a derou se z mých očí ven. Slzy….stesk…nepřekonatelná dálava……říkám si:" How wonderful life is now you're in the world"
Ale co pak, když je tomu naopak? Když Tě tu nemám….nejsi tady. Potřebuji Tě vedle sebe, abys mě mohl obejmou, políbit a říct mi, že jsem Ti taky chyběla, protože Ty mi chybíš tak moc, že je to až neskutečné.
Tolik mi chybíš. Chybíš mi Ty, chybí mi Tvé objetí a sladké a něžné polibky…..
Ptám se, proč mi tak chybíš a proč po Tobě tolik toužím…" A tak ptám se Tě, Bože, proč mé slzy měříš jak vodné, stočné…"
" I am colorblinde…."
Přesně tak….všechno je tak černobílé a všední když tu nejsi.
Když odcházíš…..zní mi v uších " Where´d You go, I miss You so…."
Potřebuji Tě. Tolik mi scházíš….vždy usínám s myšlenkou na Tebe a doufám, že už třeba zítra budeme spolu. Myslím na Tebe neustále.
Tímhletím připomínáním již stokrát obehrané písničky Ti jen chci říct
"EVERYTHING I DO, I DO IT FOR YOU"
a taky
" I WILL ALWAYS LOVE YOU"

moje oblíbené.....nejoblíbenější....

25. června 2006 v 14:15 | Mexxx
Strelitzia reginae

Od mého milovaného jen a jen pro mě.....

25. června 2006 v 14:14 | Mexxx
FOR MY BABYCAKES
Jsi krásná a hřejivá jako jarní sluníčko,
které se leskne a třpytí
a svou hebkostí zahalí stráň rozkvetlé louky.
Jsi vášnivá jak letní bouře,
která krotí vrcholky stromů
a bičuje kapkami rozpálenou krajinu.
Jsi něžná a voňavá jak podzimní vánek,
jenž jemně hladí zvonky
a šumí v hábitu cedrového lesa.
Jsi chladná a ledová jak zimní královna,
posetá hebkými vločkami
a hřející sněhovou pokrývkou.
Každý měsíc, každé roční období a každý rok co budeš se mnou to budou pro mě ty nejkrásnější chvíle, ať již jsi jakákoliv. Miluji tě.

POMOC BEZ NADĚJE NA UZDRAVENÍ

23. června 2006 v 20:03 | Mexxx
Chce se mi brečet a řvát. Jsem tak bezmocná, tak daleko….a nemůžu absolutně nic dělat. Jako bych neměla ruce. Je to strašný pocit. Chcete pomoct ale nejde to. Ta beznaděj mi rve srdce z těla. Nechci už tohle víckrát zažít. Ta bezmoc a beznaděj vás uzamkne do svého světa kde nejste nic a okolí si s vámi pohrává jako s loutkou. Chcete se natáhnou a být blíž a konečně pomoct!
Nejde to…..jediný efekt tohoto všeho je obrovská bolest na srdci a beznaděj.

něco málo o mě.....

23. června 2006 v 15:44 | Mexxx |  O mé maličkosti
Ve světě internetu mě málokdo zná pod jiným jménem než Mex. Pro všechny jsem "ta Mexi" a já jsem za to svým způsobem vděčná. Snažím se udržet si alespoň nějaké soukromí. Ale abych se vrátila zpátky k mé osobě.
Jsem z Ostravy, chodím do třetího ročníku na Střední zahradnickou školu na Hulváky rovněž v Ově. Po prázdninách mě teda čeká čtvrťák a pochopitelně maturita. Teda- ráda bych :)
Ti bystřejší z toho usoudili, kolik je mi let. Můžu vás ubezpečit, že jsem každý ročník ať už základní tak i střední školy navštěvovala pouze jednou. :)
Mám přítele Martina, který je mi velkou oporou a moc ho miluji. I o něm jsou některé mé texty. Nevím co víc psát tak pokud by vás něco zajímalo, napište mi vzkaz.
Přeju krásný den.
Mex

I am the drain....

23. června 2006 v 11:06 | Mexxx |  BY SUZZI 9 MM

NEŽ ZAČNETE ČÍST V MÉ DUŠI......

23. června 2006 v 10:47 | Mexxx |  PROHLÁŠENÍ, READ IT PLS
Chtěla jsem jen, abyste brali ohled na mě a na to, co píšu. Vím, že když jsem se rozhodla tyhle články zveřejňovat, musím počítat s různými reakcemi.
Ale nepište mi proč jsem to napsala takhle nebo tak a proč ne jinak. Psala jsem vždy to, co jsem cítila a dokázala popsat slovy. ….Děkuji. Mexxx

S NEVÝSLOVNOU RADOSTÍ A DÍKEM......Martinovi

23. června 2006 v 0:25 | Mexxx
Už jsem ani nedoufala. To kvůli Tebe opět dýchám a jsem neskonale šťastná. Ano, jsou i smutné chvíle, ale to jen ty, ve kterých nevidím Tvé oči, neslyším Tvůj hlas a nemůžu se Tě dotknout. Okamžiky s Tebou jsou pro mě něco, co nelze vyvážit ani zlatem. Dala bych všechno za to, abych už nikdy nemusela být bez Tebe. Vím, že to není možné, ale ten stesk, který naplňuje mé srdce je obrovský. Tolik mi chybíš. Jako ještě snad nikdy….
Víš, vždycky když jsem s Tebou, mám takový pocit, který se velmi špatně popisuje slovy.
Je to euforie, štěstí, jistota, bezpečí… něco mezi tím vším, od všeho kousek.
A já za to děkuju. Kdybych věděla, kdo svedl naše cesty dohromady, děkovala bych mu snad každý den. Někdy mi připadá až absurdní kolik toho máme společného a hlavně to, že než cokoliv řekneš, já už to vím. Naše myšlenky jsou propojeny, srdce propleteny, duše svázány. Navždy. A tak končím svůj výlev mysli v těchto večerních hodinách se smutkem v dusi po Tobě s nevýslovným díkem. Děkuju, děkuju za všechno co po mě děláš. A já vím, že to pro Tebe není lehké. Ale věř mi, že pro mě taky ne. Spolu to ale zvládnem. Jsem si jista.
Miluji Tě
Z celého srdce a napořád.

NĚCO MÁLO O LÁSCE

23. června 2006 v 0:13 | Mexxx
Nebe….úplně průzračné barvy. Modravá obloha nad hlavou lesknoucí se na klidné hladině jezera..Najednou spatříte jeden černý mrak, a za ním jeden malý a šedý….Snad se to zpraví, říkáte si. Ale nespravuje. Mraků pomalu ale jistě přibývá. Tak se posunete o kousek vedle, kde je opět krásně a nebe je jako vymetené….jenže tam se nedá být věčně. Přijde večer a stejně se zatáhne obloha jemným černým tylem. Ať utečete kam chcete, obloha je už všude stejná. Temná a černá. A pak to přijde. Obrovská průtrž mračen a bouřka jejíž mocné hromy a blesky burácí do okolí. Bouřka tak silného rázu že sebou strhla všechno co jí přišlo do cesty. Nic nezůstalo na živu. Všude zavládá mrtvolné ticho a pusto. Až z toho mrazí po zádech…
Když je ale "bůh s vámi" , někde v dáli uzříte paprsek a vidíte, že se začíná rozednívat…
A když vám jde na ruku i osud, nadejde den, opět je slunečno a krásně…..

MARNÁ LÁSKY SNAHA

22. června 2006 v 23:20 | Mexxx
Zklamala jsem. Sebe i ostatní. Lhala jsem, podváděla a ubližovala. Byla jsem mrcha. Prodejná děvka.
Snažím se být jiná, jsem jiná. Chci všem a hlavně sobě dokázat, že nejsem ta, za kterou mě mají. Chci to dokázat hlavně tomu, kdo je mému srdci nejbližší.
Chtěla jsem za minulostí udělat tlustou čáru a takříkajíc začít znova. A čekala jsem podporu od osoby mnou tolik milované. Ale asi jsem se přepočítala. Chtěla jsem to nějak srovnat, a nechat spát minulost v lůžku zapomnění. Ale asi to dost dobře nejde.
Minulost od slova minulý. Ale copak to jde? Snažím se, snažím se ze všech sil, ale proč mi ti, kteří by mi mohli pomoct, podkopávají nohy? Proč mi nevyjdou vstříc?
Proč mi ON nevyjde vstříc a nemá pochopení pro mé trápení?
Marná lásky snaha, říkají ostatní. Já si to ale nemyslím, zásadně s tím nesouhlasím. Chci být s ním, protože on je ten můj strážný anděl a nikdo to se mnou nemyslí tak dobře jako on. Teď už to vím. Vlastně, vždycky jsem to věděla….jen byla doba kdy jsem pochybovala a šla za jiným. Teď vím že to byla chyba. Neměla jsem využívat jinou osobu k ukonejšení mého zborceného ega. Vrátit to nelze, napravit ano. Tak udělejme za minulostí konec a začněme znovu. Ono to nebolí…..

LÁSKA JE SLEPÁ VÍLA

21. června 2006 v 19:00 | Mexxx
Láska je opravdu jen slepá víla. Víla, která jemně a něžně našlapuje na oblázky křemenů a zároveň tak křehce, aby neupadla a neusnula navždy. Stačí jen malé klopýtnutí a už je zle. Láska je velmi snadno zranitelná. A tím, že je slepá, tím více se umocňuje možné riziko. Láska zaslepuje. Přivře vám oči a pak je to zvláštně krásný pocit částečné slepoty. Vidíte jen toho svého nejdražšího, venku je krásně, nic vás nevyvede z míry, všechno vnímáte mnohonásobně citelněji než za normálních okolností.
Ale tahle víla umí být i pěkně krutá. Najednou se z něžné víly stává mocná čarodějka. Ta vám oči zaslepí a vy nic nevnímáte. Probíráte se v myšlenkách, chodíte z rohu do rohu, přemítáte…
A pak - svěřte své srdce kouzelným silám…

TA DRUHÁ

21. června 2006 v 18:59 | Mexxx
Přemýšlela jsem nad tím, kde je ta příčina toho, že si váš partner vybere někoho jiného.jste spolu a šťastní, ale jednoho dne za vámi ten druhý přijde a řekne vám něco, z čeho vás oblije studený pot, srdce se vám na chvíli zastaví a až si vše dostatečně sesumírujete, doufáte, že je to jenom sen. Jenže on není. Začnete si rozdělovat věci, zvířata a děti a každý jdete svou cestou. Vím jak to cítíte z pohledu toho dítěte. Věřte, že je to stokrát horší, když vás tohle zasáhne jako dítě, než když už máte vlastní děti a tenhle problém zažíváte bohužel na vlastní kůži.
Pořád se ale musím ptát po příčině. Je to snad tím, že už přišla ta rutina a stereotyp i k vám? Nebo že jste byli příliš spolu a už se dostavila "ponorková nemoc" ? nebo to bylo tím, že jste byli vystaveni odloučení a váš partner bohužel taky pokušení? Nevím. Nevím a pořád pátrám po příčině toho všeho. Chtěla bych to vědět. Abych se tomu mohla včas vyhnout. Vím, že to nejde. Ale já si nedovedu představit, opravdu a ni představit, co bych dělala, kdyby mi můj partner oznámil, že už nejsem ta jeho jediná.
Užíral by mě už jen ten pocit mého vědění. Věděla bych, že tak jak ještě včera říkal mi, teď říká jiné. Jak líbal mě, líbá teď jinou. A jak se choval krásně ke mně, to teď zažívá jiná. Ta druhá. Bohužel, z jeho pohledu bych ta druhá byla já……jestli vůbec

DOBRÉ RÁNO

21. června 2006 v 18:59 | Mexxx
Dobré ráno tomu, jež si získal celé mé srdce bez výhrad. Tomu,který mě dokáže rozesmát, uklidnit, podpořit, povzbudit...
Budu ranní rosou,jarním deštěm, ve kterém každá kapka je polibek a kousek mé lásky k Tobě. Ale věř, že ani ta největší průtrž by neměla dost kapek na to,aby vyjádřila, jak moc Tě miluji.
S přáním krásného rána také posílám nesčetné množství polibků na hebké rty, jejichž úsměv ve mně vyvolává nepopsatelný pocit štěstí.
Když zavřu oči, vidím ty Tvé. Tak upřímné, jiskřivé, čokoládově průzračné. Miluji ten vševysvětlující pohled, ten pohled ve kterém je tolik skryto. Bezeslov.
Tvá náruč, ta láskyplná náruč, ve které se cítím bezpečně. Chytni mě pevně a už nikdy nepusť! Chci cítit Tvou vůni, Tvé teplo a tlukot srdce.
Dobré ráno tomu, jehož přítomnost ve mně vyvolává chvění a naplňuje mě jistotou, láskou, porozuměním...
Dobré ráno tomu, jež mě miluje a já jeho. To nejkrásnější ráno jen a jen tomu, se kterým se chci probouzet den co den a usínat v jeho náruči. Už napořád.
A tak přeji to nejnádhernější ráno pod sluncem člověku, jedinému v mém srdci
........a šeptám......."krásné ráno, miláčku"...........

NEMOHU

21. června 2006 v 18:58 | Mexxx
Rozhodnutí těžká, plují mi v myšlenkách jako velký černý těžký mrak zabírají celou mou duši. Srdce mi buší a tluče, nevím jak dál. Dusím se, vzlykám, beznaděj a nejistota, to je to jediné co teď mám. Nevím jak dál, rozhodnout se nelze, takhle přece nejde žít dál. Napořád jen s tebou? Opravdu to tak chci? Nevím. Nevím a trápím sebe. Nakonec i tebe. Všechno vypadá tak idylicky, tak proč nejsme šťastni,když jsme si to plánovali! První opojení vyprchává pomalu ale jistě a já pomýšlím na útěk. Útěk ze vztahu, který je ideální jen naoko. Cítím pouto jako Malý princ ke své lišce. Ale bude to stačit? Máme zodpovědnost za to, co si k sobě jednou citově připoutáme. A já to udělala hned dvakrát v nesprávnou dobu. Udělala jsem chybu.a co je nejhorší, vůbec jí nelituji. Mělo se to stát, tak se to stalo. Jenže tím jsem spustila lavinu bolesti nejen sobě. Působit bolest. To je to jediné co ještě umím. Připadá mi to tak. Copak se mnou může být někdo šťastný? Jenže ve skutečnosti jsem to já kdo nejvíc trpí. Už se mi nedá věřit a ani já sama už si nevěřím. Ztrácím se v beznaději v hloubi své duše. Zalykám se vlastními slzami, ale nikdo nevidí, neslyší, nechápe…. Cizí bolest není patrná pro ostatní. Akorát, když se pozorně zadíváte, je vidět. Je vidět v očích, které jsou zrcadlem duše. Znám ty oči. Oči plné žalu a bolesti, které křičí o pomoc. Ublížila jsem. Jen těžko můžu pomoci.

RESUMÉ

21. června 2006 v 18:58 | Mexxx
Jsem zase sama. Vždycky jsem byla, tak budu zase. Ale proč je to teď tak obtížné? Vždycky jsem se z toho nějak dostala, tak z jakého důvodu to teď nejde? Tím důvodem je on. Já rozeznávám jeho smích mezi tisíci, těším se na to, až ho alespoň koutkem oka zahlédnu. Znamená pro mě mnoho. Zní to jako klišé, ale opravdu ho miluji tak, jako ještě nikoho předtím. Že nám okolí nepřeje, na to už jsem si zvykla a docela obstojně s tím bojovala. Ale proč "nám" nevěříš ani Ty? Nevěříš mi, nevěříš nám, nevěříš v nás.
Oba si nalháváme, že jsme každý jiný, že se k sobě nehodíme. Oba víme, že to tak není a v tomhle ten problém není. Problém je v tom, že spolu oba chceme být, máme se rádi, ale každý z nás od toho druhého čeká úplně a zcela něco jiného. S čímž, pochopitelně, ten druhý nesouhlasí. Nechce, nemůže…to rozebírat nebudu. Už ne. Nemůžeme spolu být. Hořká a trpká pravda. Bohužel, je to zcela absurdní situace.
Milujeme se, ale nemůžeme spolu být. A já zas nemůžu být bez Tebe. Nemůžu. Opravdu ne. A co je hlavní - ani nechci. Jenže nemám na výběr. Nikdy se mě nikdo neptal co chci a co ne. A teď tomu bohužel není jinak. Tak vzpomínám na ty krásné chvíle ve dvou a snažím se doufat, že snad zapomenu, nebo že se z toho dostanu. Doufám, že….!

NEZTRÁCEJ…

21. června 2006 v 18:57 | Mexxx
Při takových chvílích si vždy uvědomím jaké by to bylo. Ztratit Tě. Nemít Tě. Už nikdy. Jdu spát se strašným pocitem zloby na sebe samou a s lítostí, že už nic nebude jako dřív. Třeba se trápím zbytečně. Třeba se zítra zase usměješ a řekneš mi jak moc mě máš rád….. nepomáhá to. Jsou to jen slabé útěchy. Slova plynoucí vzduchem, aby se odlehčilo mému trápení. Copak nám to vážně tak neklape? Copak nejsme stvoření jeden jenom a jenom pro druhého? Rozchodem to neskončí. Už nejsem ta malá holka, která přestane mít ráda ze dne na den.Miluji tě. A pořád budu. A stále se trápím. Trápíme se oba.Vím to. Ale i přesto se najdou okamžiky, kdy jsme oba neskonale šťastni. A to jenom proto, že jsme spolu. Nevím, jak to mám řešit. Chtěla bych se rozběhnout za Tebou, tisknout se k Tobě a stále Ti opakovat jak moc Tě miluji a vždy budu. Ale stojíš ještě vůbec o má slova? Máš mě ještě taky vůbec rád? Nechápu sebe. Co dělám. Jak se chovám. Jak přemýšlím….

IDYLKA

21. června 2006 v 18:56 | Mexxx
Prý rozlišujeme různé druhy lásky. Jinak milujete partnera, jinak své dítě, jinak domácí mazlíčky…
Ale láska je něco, čeho není nikdy dost a ať už je to ten či onen druh, měl by být průzračný jako křišťál. Měl by být. Takže asi počítáte s tím, že "výjimka potvrzuje pravidlo".
A já chci zase utéct. Utéct někam pryč. Někam, kde to bude jako vystřižené z nedělní chvilky poezie. Taková krásná růžová idylka. Všichni se budou mít rádi a všem bude krásně. Žádné hádky, žádné rozchody, žádné roztržky, nic. Prostě poklid. Klid a mír, stav naprosté euforie, kterou jistě znáte. Ale nenechte se příliš unést. Nic totiž netrvá věčně. Láska pomine, euforie ustane a víra se ztratí kdesi v nedohlednu. Nápad naší krásné růžové idylické chvilky praskne jako mýdlová bublina!

ZATÍMCO SPÍŠ

21. června 2006 v 18:54 | Mexxx
Krásně spí. Nehnutě a téměř neslyšně. Vypadá velmi spokojeně. Jakoby se usmíval….
Copak se mu asi zdá? Zdá se mu vůbec něco? Asi ano, soudím tak podle výrazu ve tváři. Mohla bych se na to jak spí dívat celé dny. Vypadá tak klidně a bezstarostně. Asi je to jen klam, ale vidím něco co je naprosto nepopsatelné. Stav naprostého klidu a pohody…
Kéž by mu to vydrželo i poté, co se probudí.
To je mé přání, se kterým Ti vstupuji do snů a za Tebe si přeji ať se splní. Abys byl šťastný nejen zatímco spíš. Ale pořád. A hlavně napořád. Chci být Tvým snem a splnit každé Tvé přání na které jen pomyslíš…

CHTĚLA BYCH

21. června 2006 v 18:54 | Mexxx
Chtěla bych muže.
Ráno bychom vstávali odpočatí, celý den bychom se měli krásně, žili bychom jeden pro druhého.
Chtěla bych moře.
Obklopit se mořem lásky a koupat se v něm od rána do rána, napořád.
Chtěla bych les.
Lesík, malý les. Stromy, vůni jehličí a zvuk lesa.
Chtěla bych Tebe.
A Tebe už mám. Mé přání bylo vyslyšeno. Nic jsem si nepřála víc. A najednou to přišlo.
Občas není na škodu něco si opravdu intenzivně přát.

ŽIVOT

21. června 2006 v 18:53 | Mexxx
Sedím v baru a raduji se z nadměrných maličkostí. Není tu světlo, neproniká sem jediný paprsek slunečního svitu. Interiérem vládne dost ponurá nálada. Cigaretový kouř se líně válí na ošoupaných parketách. Je jen slyšet tichý, tlumený a nesrozumitelný šum, který vytvářejí stálí hosté. Když se pozorně zaposloucháte, vždy vám na chvilku z jednotvárného šumu vystoupí jeden hlas, jeden příběh, jeden život. Chvíli něco slyšíte na šumícím podkladu, ale pak to zase splyne a slyšíte jen ten jednotvárný šum. Ve tmě zůstávají tito vypravěči utajeni, protože šero vám umožňuje rozeznávat jen obrysy, pouhé siluety těch pochybných existencí.
Mám chuť se k nim přidat. Splynout s obrysem každodenních hostů. Být součástí toho šera a splynout s davem. Z přemítání mě ale vyruší zvuk, který je tak tichý až skoro neslyšný. Otočím se, a ve dveřích vidím muže, staršího, v tmavém obleku s vázankou, klobouk si při vstupu pochopitelně odložil. Když si mě všimnul, nepatrně se uklonil na pozdrav tak jako to dělali muži před lety. V místnosti to ztichlo a náhle se celý prostor zaplnil světlem. Všude je krásně zářný ranní svit a všichni přivírají oči aby se rozkoukali co se vlastně děje. Muž došel ke mně, na mé úrovni se zastavil a bezeslov se mi dlouze zadíval do očí.Ten pohled byl tak upřímný a zároveň vyzývavý. Radostný ale zároveň plný žalu. Byla v nich vidět nikam jinam. Ale ani jsem neměla tu potřebu. Ty oči… bylo to něco tak průzračně čistého a vševysvětlujícího….
A pak se to stalo. Ten tajemný muž promluvil a ptal se mě co mě trápí. Mou odpověď ale nebral na vědomí. Jen odpověděl že lež se nevyplácí. Tak jsem se mu důvěřivě svěřila. Ani nevím proč, vůbec ho přece neznám…jenže on- mlčel, naslouchal a zase se mi těma hlubokýma očima díval až do duše. Najednou mě začal v mém vyprávění o mém životě doplňovat. Vyplňoval mezery, které jsem ,a ni nevím proč, zatajila. Zarazilo mě to. Už to trvalo jen tisícinu vteřiny abych to pochopila. Pochopila jsem kdo je ten muž. Ten muž byl Život. Můj život…..