Nevěříš mi.
Kladu si neustále otázku: proč? Copak tě k tomu něco vede? Asi něco o čem nevím…
S tebou se směju i pláču, mluvím i mlčím….důvěřuji ti.
Jenže pak to přišlo a já už vím proč.
To já jsem Tě zranila.
Lituju toho, ale na lítost už je pozdě.
Bohužel.