Prý rozlišujeme různé druhy lásky. Jinak milujete partnera, jinak své dítě, jinak domácí mazlíčky…
Ale láska je něco, čeho není nikdy dost a ať už je to ten či onen druh, měl by být průzračný jako křišťál. Měl by být. Takže asi počítáte s tím, že "výjimka potvrzuje pravidlo".
A já chci zase utéct. Utéct někam pryč. Někam, kde to bude jako vystřižené z nedělní chvilky poezie. Taková krásná růžová idylka. Všichni se budou mít rádi a všem bude krásně. Žádné hádky, žádné rozchody, žádné roztržky, nic. Prostě poklid. Klid a mír, stav naprosté euforie, kterou jistě znáte. Ale nenechte se příliš unést. Nic totiž netrvá věčně. Láska pomine, euforie ustane a víra se ztratí kdesi v nedohlednu. Nápad naší krásné růžové idylické chvilky praskne jako mýdlová bublina!