Snažím se přežít, i když je to nelehký úkol. Stojím na rozcestí a nevím kam dál. Ať už si vyberu jakoukoliv cestu, někoho tím zraním, ublížím mu. A samozřejmě taky sobě. Ale já jsem až na posledním místě. Na sebe ohled neberu i když bych asi měla tenhle přístup změnit.
Já si tady žiju ten svůj tichý, občas hodně náročný život,dny ubíhají, uzlíky na mém provázku života přibývají. Někdy tak přemýšlím jaké by to bylo kdybych tu nebyla……Kdybych tu nebyla vůbec. Nač je takový život, který se nedá žít, ale musí se přežívat? Přežít den,týden, měsíc, rok……Hlavně přežít. A já to zkusím. Za zkoušku přece nic nedám.
Nebo……???