Nějak se mi poslední dobou hromadí myšlenky. Shlukují se do nějakých nepravidelných sekvencí, které se stále derou napovrch a nutí mě přemýšlet. Je to vyčerpávající. I když jsem teď na jednu stranu šťastná, je něco co mě trápí. Pořád je něco co mě nutí řešit situace které bych řešit vůbec neměla. A vždycky se najde někdo kdo mě umí potrápit, využít….
Ale proti takovýmto lidem už mám vytvořený ochranný štít. Jenže ne vždy ho stačím pohotově použít a pak mě to zase dostane až na dno mých sil.
Myšlenky využívají mé často bezesné noci k tomu, aby mohly dostatečně nahlodávat mé svědomí. Moje černé svědomí, které okupují myšlenky ještě černější než černočerné.
Přemítám pořád o tom, jestli ten vztah, který teď mám, je správný, jestli bych to neměla raději ukončit dokud je čas než se zase pak nechat vydeptat, naprosto zničit, zabít. Nevím to.
Přemýšlím jak to se mnou vlastně teď bude….