Ano. Už zase. A to jsem si myslela, že už se blýská na lepší časy. Opět mé naivní nadhledy na svět. Myslela jsem si, že už ani neumím dát průchod citům. Protože pokaždé, když to udělám, někdo toho zneužije. Myslela jsem si, že už ani neumím plakat, dát projev svým citům a pořádně prolít slzy…utápět se v slzách a užírat se vlastní beznadějí. Ale mýlila jsem se. Umím to. A jak! Vždycky mě to vezme…ale tohle bylo trošku moc.
Třeba jsem udělala něco moc špatného a takhle je mi to opláceno. Ale jestli to, co se mi poslední dobou děje je odplata za moje špatné činy, musela jsem udělat něco moc špatného a zlého. Už jen čekám, která zrada bude ta poslední. A od koho se jí dočkám…Řekla bych, že jako vždy, od někoho, od koho to budu nejmíň čekat. Jenže už ne. Nenechám se zmást. Já už totiž čekám podraz úplně od všech. Je to asi špatné, ale je to moje obrana. A je lepší se bránit než být snadným terčem. Tím pomyslným terčem jsem už byla až příliš dlouho. A stačilo mi to. Změním roli.