Pořád před něčím utíkám. Nevím proč a nevím kam. Věci, které si nejdřív nechám připustit hodně k tělu…..mám z nich pak respekt. Nebo spíš strach. Před nimi pak bezúčelně utíkám Vážně netuším proč to dělám. Je to jakási sebeobrana. Je to nechtěné, a moc, ale nic s tím nejde udělat. Už jsem na to doplatila a stejně jsem se z těch chyb nepoučila. Jsem vážně nepoučitelná. Asi zkouším kolik toho ještě snesu, nevím. Tolik bych to chtěla změnit, ale něco ve mně, něco až tam úplně v samém nitru mého já, to něco mě pořád přemlouvá ať se bráním. Ať jsem v pohotovosti 24 hodin denně. I když mě to stojí mnoho sil a slz, zatím to nějak přežívám. Jenom nad jedním si pořád lámu hlavu. Proč to dělám?? Nevím….