Kapky deště buší na rozpálenou zem,
a já jsem moc ráda, že při tom jsem.
Užívám dne s neskutečnou náladou,
nechám se unášet průzračnou dálavou.
Průzračnou dálavou nádherných dnů,
není to zásluhou mých sladkých snů.
Venku tiše prší jen,
a já si s ním svůj malý sen.
I když jsem přestala, s tímhle se počítá,
každého se ten sen citelně dotýká.
Je to sen o nás, jen Ty a já,
jsem zase šťastná, jsem to zase já.
Za oknem tiše šumí déšť,
a já si přeju kéž,
kéž by ten déšť nikdy neustál,
aby tvůj smutek u Tebe nezůstal.
Smutek Tvůj, ať navždy Tě opustí,
ať jen to štěstí kořeny zapustí.
Štěstí a lásku jenom si přejme,
lásku a štěstí jenom si dejme.