Červenec 2006

KDYŽ MOTÝLI PLÁČOU...

23. července 2006 v 21:15 | Mexxx
Už se nikdy neuvidíme.Bohužel, jinak to nejde. Už není cesty zpět. Bylo mi s Tebou moc krásně a chci abys to věděl. Poslouchej a utři si oči. Nakrm motýly. Ty Otakárky, co je máš tak rád. Dej jim kapičku ranní rosy. A taky nektar. Notak, neplač. Motýli tady zůstanou i když já odejdu. Tak utři si ty slzy a neukazuj slabost. Slabostí motýli trpí. Tak neukazuj slzy. Odletí. Nesmíš jim ubližovat. Musíš být silný. Pokud budeš mít žal v srdci, budou nešťastní i ti motýli. Je to hrozný pocit, když motýli pláčou. Buď opatrný a dávej na sebe pozor. Dávej pozor, aby Ti nikdo neublížil. Nikdo nemá právo ubližovat jiným. A opatruj nejen sebe, ale i našeho perleťového motýla. Je vzácný. Nikdo mu nesmí setřít prach z křídel. To si pamatuj.
A neustále na to mysli. Nikdo nesmí ublížit ani Tobě, ani našemu perleťovému motýlu. Zítra už budu taky motýlem. Tak už pro mě neplač. Utři ty slané kapky, které padají k zemi. Budeš mi chybět. Neskutečně chybět. Budem se vídat už jen ve snech. Budu Tvůj motýl, který Tě bude provázet Tvými sny. Opatruj mě právě tak, jako ty Otakárky.
Nikdo nesmí motýlům setřít prach z křídel.
Miluji Tě, sbohem.

CHARAKTERISTIKA SEBE SAMÉ (úkol 2. ročníku občanské nauky)

21. července 2006 v 12:35 | Mexxx
Posoudit své já je opravdu nelehký úkol. Vyzvednout své pozitivní a negativní vlastnosti. Jakoby vystoupit ze svého těla a podívat se na sebe z pohledu toho druhého. Nemyslím si, že by tento výčet kladů a záporů osobnosti byl jakkoliv objektivní a pravdivý. Ale něco málo pravdy na tom bude, a já se pokusím být co nejobjektivnější a popsat sebe opravdu pravdivě.
V některých chvílích, kterých je teď nepočítaně se jen umocňuje můj pesimismus. Sama na sobě pozoruji, že ve mě je. Je to i jakýsi můj pud sebezáchovy. Nějak se tím svým někdy až přehnaným pesimismem snažím připravit na to nejhorší, ať se s tím vším dokážu nějak srovnat. Ne vždy mi to, pravda, vyjde, ale situace se pak řeší lépe. Alespoň z mého pohledu lépe. Změnit přístup na alespoň trochu optimistický mi jen trochu půjde, ne-li vůbec. Myslím, že už je to nějak ve mě. A já ani tu potřebu něco měnit nemám. Alespoň prozatím.
Jsem upřímná, ne vždy pravdomluvná, ale upřímná ano. Upřímnosti si cením i na ostatních, a tak se snažím toto udržovat i u sebe. Jsem vděčná i za málo, vážím si všech přátel, které mám. Jsem hodně náladová. Dokážu naslouchat a asi i poradit. Soudím tak z toho, že většina mých přátel a známých si ze mne dělá tu pomyslnou vrbu nebo jakéhosi psychologa, takže na tom asi něco bude. Asi působím důvěryhodně, kdoví...
Nejsem moc pořádkumilovná a nesnáším puntičkářství. Jestli jsem introvertní nebo spíš extrovertní ... řekla bych, že něco tak na půl cesty. Mění se to každým dnem, ale myslím si, že kdybych to měla nějak zobecnit, řekla bych spíš, že jsem spíše introvert. Ale jak už jsem řekla, mění se pořád a stále. Ale tak nějak po většinu času jsem spíše uzavřená.
Jsem taky stydlivá, hlavně co se týče navazování nových přátelství a hlavně situací, které se mě nějak víc, citelněji dotýkají. Nejsem taky příliš důvěřivá. Bude to asi znít jako otřepaná fráze, ale život mě tomu naučil. Rozhodně nechci tvrdit to, že nevěřím nikomu. Jenom se držím toho: důvěřuj, ale prověřuj. Tím jsem dospěla k tomu, že věřit můžu jen sama sobě. Samozřejmě i pár lidem ve svém okolí, ale těch není bohužel mnoho. O to víc si jich ale vážím. Jsem přátelská a vychována k úctě k lidem, samostatná a soběstačná. Někteří lidé o mě tvrdí, že jsem i skromná, někteří zase, že rozmazlená. Je to věc názoru. I tyto názory respektuji, protože je na každém, ať posoudí, jaká doopravdy jsem. Je na každém, ať si obrázek o mě udělá sám.

KYSELOST SLADKÉ SOLI

20. července 2006 v 14:06 | Mexxx
Kdo by nechtěl zažít tu palčivou bolest pravého hedvábí?
-když se s ním hladíte po ruce, cítíte, jak se vám látka zařezává pod kůži hloub a hloub..
Kdo by nechtěl okusit chuť jedu?
-jen zkusit a pak žít…pochutnat si na sladké chuti jedu Cyankáli
Kdo by nechtěl snést trochu toho modrého z nebe pro toho, za kterého by i dýchal?
- kousek modrého z nebe….nedosažné mety
Kdo by nechtěl? Byl by to blázen. Každého přece láká nepoznané a nepoznatelné.
Proč nezažít něco, co je jiným odepřeno?
Protože to nelze. Realita všedních dnů a rozum to zakazují. Jsou určitá pravidla, podle kterých nemůžete ochutnat sladkou sůl a nemůžete mít v ruce suchý déšť. Nelze se radovat ze slunce celý den, ono jednou přestane svítit a nastane tma. Tak jako se nelze radovat z květů celý rok. Zima je spálí.
Každý touží po tom, co je nemožné. I když počítá s tím, že se mu to jeho tajné přání nikdy nesplní, tajně doufá a chce aby se třeba jen v jeho případě stal zázrak.
Všichni, úplně všichni do jednoho toužíme po té své "sladké soli"

SLIBY-CHYBY aneb POSTOPRVÉ A STÁLE ZNOVU

13. července 2006 v 23:00 | Mexxx
Slíbil jsi. Slíbil si to mi i jiné osobě. A jaký je výsledek? Nula. Neobtěžoval ses. Chvíli to šlo….ale teď? Skutek utek. Je mi z toho špatně, když si vzpomenu, jak jsi zásadový a jaký děláš vždycky povyk, když já něco slíbím a nedej bože svůj slib nedodržím.
Vlastně, když to tak zvážím, opět mě to dohání k slzám. Tohle ale nejsou slzy dojetí. Cítím se ublížená.
Ty´s mě asi nepochopil. Jistěže. Myslel sis že tohle všechno dělám pro sebe? Ne.hlavní důvod jsi Ty. Ale Ty to nechápeš. Myslíš si, že když jsi se mnou máš být hodný, ale když jsi sám tak jako bys ten slib nikdy ani nevyřkl? Tak to není. Já myslela na Tebe. To Tobě to ubližuje. Jenom si to nechceš připustit. Je to metla lidstva, miláčku, Copak to nevidíš? Ne, nepamatuješ. A to je na tom to nejhorší. Ubíjí mě to a trýzní. Jenže co je ještě horší je to, že vím, že s tím nic nezmůžu pokud Ty sám nebudeš chtít. Chtít dodržet již dávno slíbený slib.
Ale já? Nedělám nic. Toleruji to. Snesu to. Vyslechnu si, posloužím, sklopím oči, mlčím, brečím, trápím se, strachuju,ale nějak tak mlčím. Mé srdce ale řve a křičí.
Jenže já jsem slíbila, že pro náš vztah udělám vše. A tak to dělám. Dodržuju svůj slib, který jsem Ti dala. Já se snažím. Záleží mi na nás.
A pokud tohle pro Tebe není dost pádný důkaz, že mi o náš vztah jde víc než o cokoli jiného, tak pak už asi nic.
Tohle je důkaz místo slibů. Já Tě totiž miluji i přes tohle všechno. I když ubližuješ nejen mi,ale hlavně sobě. S tím já ale nic nezmůžu. Chtít musíš Ty. A to já bych si přála ze všeho nejvíc.
Jak jsem již řekla.
Vždy Tě budu milovat. Ať se děje cokoliv.
Jen chci, ať víš, že jsou věci, které mi ubližují. Už raději neslibuj.

VŠICHNI PROTI VŠEM!

12. července 2006 v 13:33 | Mexxx
Připadám si jako prokletá. Jako bych upsala duši ďáblu. Kletba se plní A všechno padá na mou hlavu. Všichni proti všem. Všechno proti mně. Já proti zbytku světa.
A bude hůř......

BOHUŽEL

12. července 2006 v 13:31 | Mexxx
V co ještě věřit, když Vás zklame i poslední jistota,kterou ještě máte? V co ještě doufat, když i Vaše poslední přání není možné splnit? Nechci se už těšit, nechci věřit, nechci doufat. Chi už jen splývat s okoloím a poddat se tomu. nechat to plynnout.chci bojovat, vlastně, chtěla jsem. Myslím, že už to nemá cenu. Proč se bít za něco, co už dávno ztratilo smysl hry? A to už jsem si myslela, že se blýská na lepší časy. Teď už vím, že za každou vteřinu štěstí odvádím daň. Hodiny zklamání a smutku. Nemám náladu už vůbec na nic. Nejraději bych usnula a přespala tuto odpornou dobu. Nejde to, vím. Bohužel...

JEN TAK..BEZ PŘEDMĚTU....S LÍTOSTÍ V SRDCI

11. července 2006 v 12:52 | Mexxx
Pořád jsem "ona"
Nevím, jestli je to úmyslné, nebo jen afekt....ať už je to tak nebo tak.....bolí to.

SUCHÝ SLZY

8. července 2006 v 18:19 | Mexxx
znáte ten pocit, když se Vám derou slzy z očí? to cítíte v očích takový zvláštní tlak a v srdci většinou bolest....pokud tedy mluvíme o těch slzách, které bolí.
těžko to popisovat a taky psát o tom jaké je to cítit stesk a počínající pláč je jako nošení dříví do lesa. Každý to zažil. Bez výjimek.
A já, jako jedna z mála, bych se mohla prohlásit za průkopnici jakéhosi spolku slz.....už si tak připadám. Prý jsem hysterka a kvůli každé blbosti pláču. Jak dát ale jinak průchod citům než přes slzy? Pomáhá to. To už jsem zjistila. Opravdu Vám to pomůže. Neduste nic v sobě. Musí to ven.
Tak do toho!

A STAČILO TAK MÁLO...

8. července 2006 v 18:11 | Mexxx
v takovýchto chvílích si vždy říkám co jsem zas udělala špatně. Tentokrát bych řekla zcela zodpovědně že nic a v tomto případě nechápu Tvou lhostejnost. Vidím, že s Tebou něco je, nebo že Tě něco trápí. Proč mi nechceš říct, co se ti právě honí hlavou? raději se odemně vzdaluješ, nekomunikuješ a když chci strávit pár chvil s Tebou a s přáteli, řekneš, že jsem chtěla jít já tak ať jdu sama. Ale copak nechápeš že chci jít s Tebou? Chci tam být s přáteli, ale přední jsi pro mě Ty.Myslela jsem si, že to máme stejně....
Apřitom stačilo říct tak málo........Třeba jen: "nezlob se, miláčku, jsem unavený"
já bych se tolik netrápila.....

BUBLINCE

6. července 2006 v 17:33 | Mexxx
Propadla jsem tomu........................naprosto
Utápím se......................................ve Tvé lásce
Podléhám......................................Tvým dotekům, gestům a slovům
Odolávám.....................................smrtelným hříchům
Pohltilo mě to................................zcela a bez příprav
Topím se.......................................v záplavě lásky
Nepřežívám...................................už zase žiju
Miluji.............................................jen Tebe
.. ......a hlavně................napořád..............

ONA

6. července 2006 v 17:17 | Mexxx
Nemá pro mě oslovení. Jsem ta, co vždycky všechno zkazí, ta, co je tak trapná. Jsem pro něj ta, která něco slíbí a nedodrží a taky ta, co stoprocentně není normální.
Jenže já jsem hlavně ta, které to rve srdce, ta, kterou to neskutečně mrzí a ta, která pak hodiny tiše pláče kdykoliv si na to vzpomene. Kvůli maličkostem mi říká takové věci, které ve mně budí neskutečnou lítost.a já pak pláču, pláču sůl...
Utišuju se tím, že to říká v rozčílení, nebo něčem podobném, al e je to slabá útěcha. tak jako to, že to tak nemyslel, nebo to, že je to jeho přirozená reakce. vím, že chce být upřímný, ale mohl by se m nou mít trochu soucitu a ušetřit mě slz.
Nechci být "ONA"