Listopad 2006

PROČ PSÁT JEN VERŠE

29. listopadu 2006 v 21:47 | Mexxx
Proč psát jen verše,
Když svět je tak plachý,
Proč psát jen verše,
když třesu se strachy.
Snažím se jít dál a snít,
I když vím,že je to bez smyslu,
Nechci už spát ani bdít,
Nemám nic dalšího v úmyslu.
Malý princ měl svou lišku rád,
Ona mu to oplácela,
Pak už nebyl jen její kamarád,
Proč já na to vždycky doplácela?
Dejte mi sílu světa a hrdost lva.
Nechci myslet na nejhorší
Tři plačky nad hrobem a já,
Smrtí přece nic nekončí...
Něco skončí něco ne,
Třeba se ani nic nestane.
Do náruče vezme Tebe,
Už neuvidíš jasné nebe.
Jasné nebe nad hlavou,
Jen hvězdy září,
Až s duší bolavou,
Budeš číst v snáři.
Nenajdeš nic, co ráno tě potěší.
Najdeš tam to, co potmě tě vyděsí.
Dej si pozor na kudlu v zádech,
Dej si pozor na každý nádech.

OZVĚNA....s díkem někomu, kdo si to zaslouží

28. listopadu 2006 v 18:46 | Mexxx
"Až budeš alespoň z části chápat to, o čem mnohdy mluvím….. "
Až budeš alespoň z části mluvit tak, ať můžu pochopit ..
"Až Ti budu tolik chybět jako Ty mi…"
Až čas strávený s Tebou bude pokaždé jiný ..
"Až budeš schopen za mě dýchat, tak jako bych to zvládla já…"
Až budu dýchat ....
"Až mi nebudeš říkat, že jsem hysterka…"
Až zjistíš jak mi důvěřovat ...
"Až pochopíš,že některá slova nejdou vrátit zpět…"
Až pochopíš, že život je minulost, která nás učí a přítomnost, kterou vytváříme budoucnost ...
"Až si uvědomíš, že pláču kvůli Tobě…"
Až pláč, Tě přivede ke mně...
"Až přestaneš problém vnímat jako řešení věcí o ničem…"
Až pro nás budpo problémy nic ...
"Až nebudu mít ten pocit, že Ti někdy vadí má přítomnost…"
Až má přítomnost u Tebe bude spojená pouty ...
"Až snad jednou otevřu dveře našeho domu a Ty tam budeš stát s kytkou…"
Až jednou přijdeš za mnou do zahrady plné květin ...
"Až přestanu plakat pokaždé, když píšu něco podobného…."
Až přestaneš psát něco podobného, a začneš se radovat
"Až pochopíš, že mé srdce není hračka..."
Až hra dostane pravidla jako je pravidelný tlukot srdce...
"Až vezmeš na vědomí, že si spousty věcí uvědomuji citelněji…"
Až Tvůj cit také pustíš do mého vědomí
"Až se pořádně podíváš a poznáš že jsem ta křehká bytost…."
Až zavřeš oči a uvidíš můj vnitřní tvrdý boj
"Budu ta nejšťastnější. Nechci ať muž pochopí ženu. Nelze to. Ani naopak. Snad právě proto tohle všechno Ty nevnímáš. Neuvědomuješ si tolik věcí…."
Budem Ti nejšťastnější ... chci ať člověk pochopí člověka a žena porozumí muži. I naopak. Snad kvůli tomuhle mám stále chuť věřit, že si uvědomíš všechny věci ....
"Já sem v tom jako ve vězení….tohle nedorozumění mi působí jen bolest….nic víc…."
Jsem jako ve vězení, tohle nedorozumění mi působí jen bolest ... a mnohem víc ...
"Nabízí se volba. Ubližovat mi, nebo se nad tím zamyslet???"
Nabíze se volba. Zamyslet se a nic nevymyslet, nebo začít jednat a řešit.

poHÁDKY

25. listopadu 2006 v 22:56 | Mexxx
Poslední dobou chápu lidi co si berou život. Prášky, mosty,pistole a nože. Zbraně, které Vás zbaví trápení. Problémy doma, ve vztahu i ve škole. Co dál? Má to ještě vůbec smysl? Říkám si, má smysl takový život? Život, ve kterém nejsem šťastná? Proč mám tak citlivé srdce, říkám si taky. Proč se mě všechno dotkne, proč si všechno tak beru a prožívám? Proč se teď zase celá chvěju a nemám na výběr? Jsem snad špatná proto, že chci problémy dostat ze svého života pryč? Proč někteří nad problémem mávnou rukou a počítají s tím, že se to nějak vyřeší samo? Přitom oba víme, že to nepůjde. Připadám si nad propastí, do které chci skočit a ukončit to. Všechno. Chci z toho ven. Ale nemůžu se odhodlat skočit. Přece to nejde abych skočila. Nejde to. Bylo by to řešení, ale já se nepřidám k davu laxních lidí, kterým je to jedno. Chci s tím něco dělat a snažím se i přesto, že jsou mi neustále podkopávány nohy. Nevzdám se. Nechám se ubičovat k smrti a psychicky odrovnat. Udělám to. Až to nezvládnu, až na to nebude možné ani pomyslet, pak skočím a skončím to. Ale bez boje to nevzdám.
Jen mi připadá, že se snažím zbytečně, když je to některým jedno.......

"kužátko:)"

9. listopadu 2006 v 14:33 | Mexxx
Zjistila jsem že hrozně žárlím. Ale děsně. Říkám si, proč. A přišla jsem jen na jednu možnost. Bojím se toho, že ho ztratím. Bojím se toho jeho sportu. Baví ho flirtovat s holkama, já o tom samozřejmě vím, ale nezvládám to tak, jak bych měla. Vím, že to bere jinak a má to vyloženě jako zájmovou činnost, ale není mi to dvakrát příjemné. Snad žárlím zbytečně, snad mě to i zbytečně trápí.....Mám prostě strach a ani trochu se mi to nelíbí.......Nejistota..........
Čím větší je intenzita mé lásky tím větší je snad moje žárlivost, tedy strach.
nežárlím proto abych dělala nějaké scény a hádala se. Žárlím jen proto, že mně to mrzí.....

love to die.....

4. listopadu 2006 v 10:45 | Mexxx
Totální průšvih je, když Vám Vaše druhá drahá polovička nerozumí. Má Vás úplně jinde na žebříčku hodnot než Vy jeho. A když si má vybrat mezi něčím a Vámi, vybere si to druhé. Vy až na druhém místě. Copak člověk, který miluje tohle dělá? Měl na výběr, já šla bohužel stranou. Díra v mém srdci. Připadám si jako blbec, který se pro něj může přetrhnout a dělá všechno pro něj,on na prvním místě. On mi na to řekne : " tak to nedělej"
Ale copak to jde? Miluji ho a je to tím pádem automatické...
Miluje mě tedy tak, jak říká, když mu ani nestojím za to, aby se mnou strávil chvilku svého volného času? Nejde o to slovo, říct to umí každý. Ale dokázat to činy jen málokdo.
Mrzí mě to. Strašně mě to mrzí. Konečně člověk , kterého miluji a zase jsem se v něm zklamala. Nejsem ta jeho bohyně, ta jeho priorita....nejsem....
Nechávám si ubližovat a promíjím mu....miluji ho a čekám že se to spraví. Že si uvědomí jak moc ve mně má a bude si toho konečně vážit. Říká se, že si člověk uvědomí opravdovou cenu toho co měl, až když to ztratí. Ale já to nechci dojít tak daleko.
Jen mi nepřipadá normální abych byla ve vztahu s někým kdo na mě kašle a já se mohla přetrhnout. "chci holku, která dokáže upřímně milovat.." jeho slova. A teď když ji má, neváží si toho. Já vážně nevím co po mě chceš.
Abych se k tobě chovala stejně tak jako Ty ke mně? To pak ale není láska a potom tedy neříkej že mně miluješ, bolí mě to. Hrozně,hrozně moc.....protože i přes to všechno Tě miluji....a nevím kdy se na tom něco změní.....

me after dark with heart break

2. listopadu 2006 v 23:44 | Mexxx