Květen 2007

LES

20. května 2007 v 11:09 | Mexxx
A jitra jsou zde tichá. Ráno je zde mrtvolné. Ticho, šero, mlha. Kosti bizardně vyčnívají z hromad poházených těl. Jejich pohledy jsou mrazivé, již bez mrkání. nemrknou už nikdy. Suché oči prosí o slzy. Ale nepřijdou.
Mrtvolě bílá nálada všeho, co kdysi připomínalo lidské tělo. Teď už jen kosti obtažené kůží. Jako spící anorektičky prosící o milost

...neúmyslná pauza..bohudíky za ni...

20. května 2007 v 11:01 | Mexxx |  KDYŽ JDE O ŽIVOT
Omlovám se za tu pauzu, která byla na mém blogu zhruba 3 měsíce. Pokud Vás zajímá proč tomu tak bylo, čtěte dál... vše se Vámn pokusím vysvětlit.
Jak jste si mohli všimnout, mé texty nebyly zrovna optimistické. Když přišla depka, s ní taky inspirace a už to bylo. Psalo se a psalo..
No a to byl kámen úrazu. Nebyla depka, nebyla múza.
Jenomže to bych nesměla být já, dítě štěstěny, aby se zas něco nestalo a nevrátilo se to takříkajíc do normálu. Teda do normálu u mě.... začalo to tím, že mě nevzali na výšku, pak taky matura až v září, opraváky ze dvou předmětů, nabourané auto, pokuty...no prostě když se daří tak pořádně.
Život si se mnou hraje a asi zkouší co všechno vydržím. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mě drží tak nějak nad hladinou a starají se o to, i když nevědomky, abych nezůstala pod ní. Vděčím jim za to...jim a taky jemu. Hodně mi pomáhá. Drží mě.
Takže Vám děkuju.
Tobě, miláčku, za to, že to se mnou zvládáš i když jsem jako člověk asi zklamala a taky Vám, úžasní lidé z naší kapely, protože s Vámi vždycky na všechno zapomenu a můžu se ze všeho vyřvat. Děkuju.