Září 2007

NADOSMRTI, TO MI VĚŘ!

17. září 2007 v 23:24 | Mexxx
Dnes si to přehnal, lásko. Řekl si mi něco, co se neříká. Neměl jsi pro ta slova důvod. A když už sis potřeboval nějak kompenzovat vztek, měl jsi volit jiná slova. Nebo mě raději uhodit. Bolelo by to méně. Hodně jsi mi tím ublížil. To co jsi řekl, nebylo adekvátní s tím, co se stalo.
Pořád shazuješ moji mámu. Ona udělala to stejné. Špatně volila slova v afektu. Ale ona, lásko, se mi aspoň omluvila.
Znáš mě jako nikdo jiný. Dobře víš, jak si pamatuju vše, co mi kdo řekne.
Tak tím si můžeš být jistý. Tohle máš u mě nadosmrti. Lásko.

COMEback

17. září 2007 v 23:08 | Mexxx
Chtělo se mi křičet a škrábat a kousat a pištět. Chtělo se mi rvát vlasy, zatínat nehty do kůže a nesnesitelně nahlas ječet.Tím odporným pisklavým tónem, který musí vadit úplně všem. Kdybych mohla, vylezla bych po zdi na střechu a křičela na tisíc kilometrů.
Ale já se jen nadechla a pomalu potichu zase vydechla. Nádech a výdech. Stojicky klidná a smířená. Ale smířená jen proto, že následovala myšlenka pomsty, která bude jistě stejně geniální.